Seděl tam tiše

Seděl tam tiše a poslouchal zvuky kolem sebe. Chtěl se zvednout a rozhlédnout kolem, ale nemohl, neměl tolik síly, aby odhodil to, co ho z vrchu tíží. Stále přemýšlel o tom, jak to kolem vypadá, že třeba je tam možná i zelená tráva o které slyšel od přátel z podzemí. Sem tam něco kolem proletělo a taky utrousilo nějaké to slovo, jak to vypadá kolem.

Ale už třeba věděl, že to, co šumí kolem, když fouká vítr, je listí na stromech. Kapky, které padají odněkud ze z hora a pak mu stékají po klobouku, je déšť. Poznal mech, s kterým si večer vyprávěl o tom, jaké to asi je kolem, že určitě není jen toto místo co celou dobu poznával a ještě ho celé neznal. Když slyší kolem praskat větve, už věděl, že je to další obyvatel lesa anebo ten kdo jeho trápení ukončí.

A jednoho dne se to stalo. To co ho celou dobu tížilo je najednou pryč. Aspoň na chvilku pocítil lehkost a svobodu. I tak ale neměl čas se moc rozhlédnout kolem. Cítil, jak ho něco drží a táhne ho pryč. Snažil se dovolat na své podzemní kamarády, ale marně. Ocitl se mezi dalšími jenu podobných a společně všichni pozorovali pohupující se koruny stromů a modré nebe……….

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Nahrávám...

Napsat komentář