No tak, honem! Hupky vyskočit z postele a podívat se co je nového, vždyť dnes mám třeba svůj den. Beru do ruky telefon a jen tak proběhnu hlavičky doručených e-mailů. „Je tam, čeká na mě, jen ho otevřít.“ Vypínám telefon a protahuji kostru. Pozdravím rybky v akváriu a nasypu jim pozdní snídani. Ráno jsem byl po noční docela zbitý, zas přehazování hadru z kouta do kouta a být ve střehu, co kde vyskočí. No ufff.
„Ahoj, kdo jsi. Tebe já odněkud znám“ zasmál jsem se na sebe v koupelně do zrcadla. Prý se to tak má dělat každý den, hned jsou věci veselejší a den je tak lepší. Protáhl jsem mimické svaly, roští na hlavě vysvětlil, že takto tedy ne. „No už ti to zase sluší.“
Dal jsem si vařit vodu na kafe a vrátil se k akváriu. „Tak co holky? Vás tu ale zase je. Tak se nám tu nepoperte a nezlobte.“ Zalil jsem kafe a šel oprášit svého miláčka. Otevírám 17ti palcový displej notebooku a hlásím se do systému. Z posledního kola pohovoru jsem si vzpomněl na kombinaci Windows a mezerník. Chvilku jsem si s tím hrál, ale nějak mi to nebralo. Zůstanu u svojí kombinace Alt a Shift a pro znaky levý Ctrl a Alt. Promnul jsem si ruce a plácl si do dlaní. „Tak jdeme na to, co je dnes kde nového“
„A už se to stahuje, tak kolik dnes 20, 30, 50 kousků?“ Sledoval jsem, jak se načítají předměty e-mailů. Zase nějaké reklamy, ufff. Další výzvy pro překlady do WP, za ty jsem rád, člověk má přehled co je kde nového za moduly, tak zas bude co zkoušet a probírat. Pár e-mailů typu pomůžeš, udělej, ale ty mám rád, jsou to drobnosti a občas i zajímavosti co uživatele vykouzlí.
„Tak kde jsi, můj očekávaný e-mail?“ Projížděl jsem pomalu předměty a najednou ho našel. Pan Jan M. Otevírám e-mail a už je na něj lepší pohled, když má ikonku a informace firmy.
„Tak copak píšou….“
Nevím, jak dobře se dá popsat mezera v čase. (Milý čtenáři, stop. Minutu nečti dál). Asi tak nějak bych popsal svůj stav po přečtení obsahu. Zkrátka asi mi na minutu polil tekutý dusík a prostě jsem zamrzl. Když jsem roztál, přečetl jsem si to ještě jednou, ale text se mezitím nějak nezměnil. Stále tam bylo to samé. Tak jsem si to řekl i nahlas, abych si to asi lépe uvědomil „No prostě to nevyšlo, no. Nová pracovní pozice se nekoná“
Co se dá dělat. Na jednu stranu i s touto variantou jsem počítal. Zkrátka jsem s ní počítat musel. Všechno má své ANO a NE, stejně tak jako počítače mají tu svou nulu a jedničku.
„Takže já jsem teď zas na nule“
Ale prd. Naopak. Hodně mi to dalo, člověk si tím nějak začne uvědomovat svojí cenu. Jasně vzali někoho jiného, jelikož já na to nemám školy ani praxi, prostě to dělám jen ve svém volném čase a po večerech když mám po práci, která mi nějak nenaplňuje. Jo asi moje tvorba není podle jejich gusta, ale já bohužel zatím neměl jinou možnost být lepší. No nic asi budu muset víc zabrat, jenže jak se učit něco když nevíte, jestli to budete potřebovat a není ten hlavní důvod. Jen mi to baví a to mi posouvá dál a dál, jen trochu pomaleji.
Nic v něčem mi to posunulo, zas tak trochu jsem si uvědomil, co umím, co znám a co chci dělat. Jo na testech jsem asi trochu zazmatkoval, jelikož to člověk fakt nedělá denně a můj rozsah je tak nějak všehochuť všeho. Teď jsem si vzpomněl na tu reklamu co je na tu lékárnu. Takže jsem občas uživatel, grafik, programátor, technik, slaboproudař, montér, kodér, školitel, manažer, tester a já nevím kde co. Prostě to co je potřeba, takže už se zase těším na další e-maily, co kdo zas bude potřebovat a co se zase díky tomu naučím nového, jelikož uživatel je spousty výmyslů a nápadů a nemá na zkoumání čas.
No nic život jde dál, tak jedny dveře zavřeme a jedeme dál.
Tak šup na ty drobečky uživatelů co potřebují pomoct, přeci je v tom nenechám. 😀