Sakra, nevidím na něj a je tak mrňavej. Zkusím s ním trochu cuknout, nejdřív jemně, pak trochu drsněji, to přeci musí jít! Pomalu ho povytáhnu a pak zas trochu povolím. Musím nějak lehce nahoru a dolu. To přeci udělám, jinak nemůžu odtud odejít. Kdyby byl aspoň trochu větší, abych si ho mohl pořádně chytit do ruky. Sotva ho držím v prstech.
No tak…., to dáš, no, ještě kousek, áááááááááá.
Konečně zip u kalhot povolil a hnul se nahoru. Zapnu knoflík a je to, uff!