Nevím, jestli to bylo tím, že byla u otevřeného okna anebo proto, že se jí dlouho nikdo nedotýkal.
Když jsem si na ní položil ruku, chvilku jí trvalo, než se pod mou dlaní ohřála. Beztak jsem ale okno přivřel, přeci jen je chladněji a vzduchu je tu už až, až a navíc nás trochu rušil hluk z ulice. Nyní to bylo mnohem lepší, ani rádio nemuselo hrát tak nahlas.
„Tak zase spolu! Ty a já!“ Měl jsem strašnou radost. Znova jsem si na ní položil ruku a vnímal její tvary, ty nádherné křivky, které mi tolik chyběly. Dokonce mi vlastně dělalo dobře, že byla od okna trochu chladná a chladila mě tak trochu do dlaně.
„Holka moje zlatá, ani nevíš, jak jsi mi chyběla a jak jsem se na tebe těšil!“ Vzal jsem si jí před sebe a prsty obtahoval její tvary. Hladil jí, laskal a znovu bral do dlaně.
V duchu jsem si ale přehrával její výčitky. „Kde jsi byl tak dlouho? Víš, jak mi tu celou tu dobu bylo? Nikdo se mě nedotýkal, nikdo mě nepohladil natož, aby do mě někdo třeba trošku strčil. Pomalu na mě sedal prach a já se už bála, že jsi na mě zcela zapomněl, zanevřel, nebo snad sis našel jinou?“
„Neboj se zlato, už se tě nevzdám. Budu příště více opatrný. Samotného mi to strašně mrzí, co se stalo.“ Položil jsem si dlaň na její zadeček, lehce jsem s ní pohnul ze strany na stranu a usmál jsem se. Bylo to zas mnohem lepší, protože s ní toho zvládnu mnohem víc.
Vhrneme se spolu do pošty, prošmejdíme Windows. internet a postřílíme i nějaký ty potvoráky!
Moje milovaná myš!
PS: celý srpen jsem měl sádrovou dlahu a myš se nedala ovládat. Zbyl mi na notebooku TouchPad, ale není to ono, ať si říkáte, co chcete. Dnes mi konečně byla ruka vysvobozena. Sice to ještě bude chvilku trvat, než se dá vše do normálu, třeba zavřít ji v pěst je zatím zcela nemožné, ale ten první pocit s myší je úžasný…….